Jak byli zlí duchové s Kotouče vypuzeni

Ke Kotouči pojí se od nepaměti velmi mnoho bájí, báchorek a pověstí jako zajisté k žádné jiné hoře na Moravě. Vždyť Kotouč ve své původní rázovitosti neporušené byl krása a přírodní památka jedinečná, které ani ve všech sousedních zemích nenajdeš rovné. Tak vypravuje se, že před dávnými a dávnými časy byla ta hora očarovaná a sídlem všelijakých zlých duchů. Z těch dob pocházejí prý četné ty jeskyně a sluje tajemné na Kotouči, v nichž měli své sídlo duchové, kteří po celé okolní krajině natropili nespočetných rejdů neblahých. Odháněli prý lidem s pastvy dobytek, odnášeli s polí obilí, zjevovali se v pravé poledne v chatrčích a kradli s ohnisk uvařená jídla, ba i celé chaloupky za tmavých nocí vynesli na vrch Kotouč i se spícími lidmi. Jejich kousků zlomyslnosti bylo už bez počtu. Konečně po mnohých a nesčetných útrapách ulevilo se ubohému lidu; duchové byli zahnáni, když kněz starý odkudsi z Čech sem přišel s křížem a zažehnav všechny rokle, úžlabiny a jeskyně, vztýčil kříž na temeni zalesněné hory. Kdykoliv pak kříž upadl v zapomenutí, vždy neštěstí veliké navštívilo celý štramberský kraj od hor Oderských ve Slezsku až k uherským hranicím. Proto mužové zbožní obývali pak jeskyně kotoučské, vedouce tu poustevnický život a opatrujíce i zdobíce kříž nahoře.