Potrestaná zvědavost

Za dávných časů dařilo se obyvatelům Štramberka a celého okolí jeho velmi dobře. Příčinou tohoto blahobytu byli trpaslíci. Bývalo jich tu v skalních rozsedlinách a lesích i v městečku samém velice mnoho a to takových, kteří lidem přáli a jim všemožně pomáhali. Písněmi uspávali dítky v kolébce, které jen nemluvně slyšelo, hospodyním pomáhali uklízeti jizby, na ohništi oháněli se, když hospodyně musila na chvíli se vzdáliti, tak hbitě vařečkou, že se jí nikdy jídlo nepřipálilo ani nevyvřelo, ba oni i vařili, bylo-li topivo a vařivo přichystáno. Před obědem nebo večeří mohla hospodyně odejíti, kam chtěla, než se vrátila, praskal už oheň v peci vesele a v hrncích jídlo bylo již z polovice uvařeno. A nejen v domě pomáhali trpaslíci, ale i na polích. Divné však bylo, že nikdo nikdy žádného z nich neviděl. Král jejich jim totiž přísně nařídil, aby nikdy nedali se lidem spatřiti. Stalo-li by se tak, že ihned musí krásný Štramberk, svůj pozemský ráj, opustiti. Jednou však žila ve Štramberku žena, která byla velice zvědavá. Zvědavost působí často mnoho zla, a tak i přílišná zvědavost oné ženy byla příčinou, že trpaslíci ze Štramberka zmizeli. A jak se to stalo? Ta žena totiž už po delší čas pozorovala, že byť i sebe méně o pořádek a čistotu domu dbala, přece vždy bylo uklizeno a očištěno. Z počátku nestarala se příliš o to, jak je to možno. Když však již delší čas to trvalo, připadla na myšlenku, že jí někdo tajně pomáhá. Ale kdo? Přemýšlela tedy, jak by o tom zvěděla. Napadlo jí, že kdyby z domu odešla a brzy se vrátila, poznala by svého pomocníka. Nechala tudíž jednou neuklizeno a šla ke kupci. Avšak, když se vrátila, uviděla vše v nejlepším pořádku, ale po pomocníku ani stopy. A tak strojila léčky neznámým častěji, ale marně. Kdysi zdálo se jí v noci, že rozsypala náhodou hrách a byla z domu narychlo odvolána, takže hrachu posbírati nemohla. Když se brzy vrátila, spatřila v koutku pod stolem nepatrného pidimužíka s šedivou hlavou, an pilně hrášek sbírá a do svého klobouku dlouhým perem ozdobeného dává. Přemýšlela ráno o snu a tu jí napadlo, že by tomu tak skutečně mohlo býti. Vaříc snídani, úmyslně rozsypala hrst hrachu, který se po podlaze rozkutálel, a vyšla z domu. Hned se však vrátila a - ejhle, skutečně uzřela pod lavou v koutku skrývajícího se mužíčka, jenž hrách do klobouku sbíral. Poznala hned, že je to trpaslík. Ten spěšně vsypal hrách do hrnéčku a zvolav: "Běda zvědavým!" zmizel. Od té doby trpaslíci nikdy Štramberským už nepomáhali, ba spíše jim škodili, jak na poli, tak v domě, až konečně se odstěhovali pryč. S nimi odstěhoval se i bývalý blahobyt lidu a bída s nouzí nastěhovala se do našeho horského kraje a sídlí i panuje tu doposud. A to všechno zlo zavinila ta zvědavá žena.