Zdeněk Burian - s paletou a štětcem
Muzeum Zdeňka Buriana ve Štramberku
1. 7. - 12. 11. 2006
1981 - 2006 | 25. výročí úmrtí | 2. jubilejní výstava
Ze sbírek Památníku národního písemnictví v Praze
www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz
kurátor: Aleš Durčák
Zahájení 1. 7. 2006 v 15.00 hodin
Výstavu uvede vedoucí oddělení kultury města Štramberka, paní Věra Michnová
K výstavě promluví kurátor muzea,
pan Aleš Durčák
V programu vystoupí kytarový virtuóz, pan ing. Vladislav Petrášek
„Měl bych se zmínit o obtížích ilustrátorské práce, o té velké "porci roboty", kterou na hotových kresbách vidět není, o tom, jak malá knižní kresba vyžaduje někdy studií a příprav jako velký historický obraz atd. Ale každá práce má své obtíže.
Stát celé hodiny nebo i sedět před štaflemi je dost namáhavé, a hlavně to škodí zdraví. Srdce by si odvyklo pracovat jako sval, kdyby nebylo sportu, tělesného cvičení, dlouhých pochodů, práce v lese a na zahradě ... V Praze si udělám nejprve ráno delší pochod, pak pracuji až do večera, za soumraku jsem rád, že mám zahradu, vyjdu si ven a zacvičím si podle části Proškova a Müllerova systému — to se dobře usne a druhý den jste čerstvý do roboty.
Mohu říci, že žiji vlastně jen pozorováním. Od patnácti let se toulám se stanem po různých krajích Československa. Pozoruji všechno, vždyť i noci jsou rozdílné, takže někdy je možné namalovat noční scénu s nějakým tvorem, kterého je dobře vidět. A samozřejmě stromy, jak vypadají v různém osvětlení, jaké stíny vrhají. Proto říkám, že můj život je věčné pozorování — i v pražské tramvaji. Před lety jsem si koupil pozemek s lesem, kde mám chatu. Les jsem si ještě „vylepšil" cizokrajnými stromy, dívám se, jak rostou, a tak jsem schopen — když třeba ilustruji povídky z dálných krajů — poctivě mládež informovat, jak to tam vypadá. Zkrátka nesedět jen v ateliéru a fantazírovat. Musím vidět všechno, staré i nové. Například obrovské poučení mi přinesl šumavský prales. Musím malovat — jako detail — i různé druhy stromů shnilých, povalených bouří, porostých plísněmi...
Dělal jsem všechno, co je vůbec známo, od vzniku života až po člověka. Kosti, které věda nalezla, jsou však jenom částí toho, co ve skutečnosti existovalo. Na této nádherné planetě jistě žily desetitisíce, možná statisíce zvířat, která jsme namalovat nemohli.
Maloval jsem život počínaje vznikem prvních hub v mořských vodách až po člověka, rád bych řekl dokonalého, ale nemohu to tvrdit, protože člověk ještě zdaleka dokonalý není, naopak v mnohém se nemůže vyrovnat zvířatům, která mají za sebou mnohem delší vývoj než člověk.
Nikdy nestřílím a nikdy bych na nic nevystřelil - vždyť i ten poslední králík má možná na život větší právo než my. Jen se podívejte, co s přírodou všechno děláme. A co s ní teprve uděláme...
Od jedenácti let se věnuji národopisu. Miluji ty krásné panenské časy lidstva, je to moje vášeň studovat tehdejší život. S přírodními národy odcházejí nejlepší lidé. Žádný divoch nikdy neohrozil přírodu, dokázal se s ní sžít a porozumět jí. A my spotřebovali už třetinu všech smrkových lesů jenom kvůli zápalkám. V moři, kolébce života, je dnes plankton místy tak zahuštěn odpadovou naftou, že mořští ptáci už nelétají přenocovat na blízké ostrovy, ale usedají přímo na hladinu. Nadzvuková letadla spotřebovávají ve velkém kyslík a to má přeci vliv na počasí. Přitom je hromadně ničen nejcennější zdroj kyslíku, lesy. Jíme čím dál tím více chemickou stravu. Tabák se hnojí postřiky s příměsí arseniku, a přesto lidé kouří stále více.
Dovolte stárnoucímu malíři, aby vyjádřil svou obavu o budoucnost naší krásné přírody. Vždy jsem přírodu miloval a vždy mne uchvacovalo úžasné drama jejího vývoje. Važme si přírody a udělejme vše pro to, abychom ji uchránili i pro příští generace.
Já jsem tak trochu fantasta, ale tohle vím určitě: kdybych byl mladší, věnoval bych život jedinému cíli - přimět lidi, aby si každý nehrál jenom na svém vlastním písečku.
Celý den pracuji, pak se večer dívám na zprávy ze světa a pak většinou dlouho do noci přemýšlím o téhle jediné věci. Vždyť krásnější planeta, než je naše Země, sotva ve vesmíru existuje ..."
Zdeněk Burian
texty © 2006 archiv MZB, Aleš Durčák (není-li uvedeno jinak) | foto, repro - archiv MZB
- v souladu se zákonem Sb. z. č. 121/2000 §31/32
- vlastník autorských práv / legal copyright holder: Jiří Hochman & Martin Hochman | www.zdenekburian.com
webdesign © 2006 Jaroslav Němec | design.jarnemec.com
